Barva je granátově červená. Aroma je příjemné s tóny třešní a granátového jablka. V chuti suché, plnější, strukturované s výrazným ovocným výrazem, tóny koření a čokolády. Delší závěr.

23.4.2020 - 1. mezi italskými červenými (12, d4, vv3-93) 7, 3, 3, 5, 5, 4, 6, (3)

Víno, které mi vyhrálo s 93 body v analýze a poté i v první chuti. Ve druhé chuti další den mi však už přišlo až příliš divoké a tak jsem ho dal až na osmé místo, což ho v mém celkovém pořadí zařadilo na místo třetí. Má ve vůni i chuti tak silně živočišné tóny, že se mi začalo stýskat po divokosti jihoafrických Pinotáží a začal jsem uvažovat o přípravě degustace afrických vín. Za touto „libůstkou“ stojí kvasinky brettanomyces, které se vyskytují v červených vínech a pocházejí obvykle z dřevěných sudů. Citlivost na jejich vnímání je ryze individuální záležitostí. Někoho odradí již nepatrný náznak, ale najdou se i lidé, kteří je vůbec nezaznamenají. Vinaři o nich samozřejmě moc dobře vědí a buď se jich na vinici, potažmo ve sklepě, snaží úplně zbavit, nebo s nimi pracují. Záleží to čistě na jejich osobních preferencích. Třeba u australského Shirazu jsou animální tóny přímo očekávány a například vína Chateauneuf du Pape od Domaine du Pegau na nich mají postavený svůj charakter. Při druhém ochutnávání další den mi tak silná živočišnost tohoto Aglianica už trochu vadila a přišla mi až jako chyba nazývaná koňský pot či aroma zpoceného koňského sedla, ale teď po několika dnech je to zase ok a na rozdíl od dalších vín, které již oxidací po těch dnech, bez stále dostupného argonu, odešly, se stále pěkně drží, což předpovídá jeho schopnost držet se i v archivu. Příjemně mě překvapilo, že jste ho kvůli jeho divoké punkové aromatice neodepsali a vaše čtvrté místo s mým třetím je v této degustaci koupitelná kombinace.

Aglianico se vyskytuje téměř výhradně v jižní Itálii. Spolu s odrůdami Nebbiolo a Sangiovese je považováno za jednu ze tří nejlepších červených odrůd Itálie. Díky své eleganci a předpokladům pro dlouhou dobu zrání je často označováno jako "Barolo jihu Itálie” pro svou podobu s Nebbiolem. Aglianico zhruba před 3000 lety na jihu dnešní Itálie vysadili řečtí kolonizátoři. Její původ (stejně jako dalších autochtonních kultivarů tohoto kraje, jako jsou např. Greco, Grechetto, Grecanico) je patrný již v jejím názvu, jedná se totiž o zkomoleninu názvu Ellenico, což znamená helénský neboli řecký. Hrozny odrůdy Aglianico dozrávají tak pozdě, že je možné sbírat je až v listopadu. Sklízet dříve se nedoporučuje, neboť třísloviny jsou tak markantní, že je nelze přemoci.

Mladá vína jsou známá pro své pikantní aroma kůže, bílého pepře a černých plodů. Zráním víno získává aroma sušených fíků a sluncem opálené kůže. Pro ty, kteří hledají rustikální zemité víno je Aglianico ta správná volba.  Vína jsou komplexní, extraktivní, robustní, plná a trvanlivá, tmavě rubínová. U mladých vín s fialovým, u zralých vín s oranžovým reflexem. S bohatou ovocností s tóny pazourku a koření, s mocnými tříslovinami, s dostatečnou aciditou. V aroma objevíme kakao, kávu, černé třešně, tmavou čokoládu, kůži, koření, jahody, švestky, kouř, tabák, vanilku, fialky, dehet. Odrůdová vína potřebují pro vysoký obsahu taninů alespoň několik let k dosažení základní pitelnosti, potenciál zrání mají velmi velký.